Sociální sítě
Forcell.CZ - Kompletní příslušenství k mobilním telefonům za velmi příznivé ceny

Hokej

Top pětka nám odskakuje. Žijeme v klamu, i Rakušané pracují víc, soudí Bukač mladší


Čekání hokejové dvacítky na medaili z mistrovství světa nabobtnalo na 16 let. Dobrý výkon ve čtvrtfinále proti Kanadě kalí fakt, že ve čtyřech kláních proti velmocím vstřelili Češi pouhé tři branky. „Špičková mužstva si dokážou vytvářet řadu gólových příležitostí, kdežto u nás akce v podstatě končí přihrávkami,“ říká Luděk Bukač ml., který se mládeži dlouhodobě věnuje.

Jak se vám vystoupení českých juniorů líbilo? Bylo vlastně v něčem jiném než obvykle?

Nechci být moc kritický, ale nevidím žádný posun oproti době, kdy dvacítku trénoval Míra Přerost nebo Václav Varaďa. Spíš se mi zdá, že herně jsme na tom ve srovnání s nejlepšími byli ještě hůř. Samozřejmě nemluvím o nasazení a týmovosti, ale abychom dostávali debakly 1:7 a 0:7… Zkrátka vidím minimálně patnáctiletou stagnaci.

Ve čtvrtfinále proti Kanadě Češi dlouho drželi nadějný stav 0:2. Byl to těsný zápas, nebo favorit hrál to, co potřeboval?

Kanada má extrémně silné mužstvo. A když dá na téhle úrovni dva rychlé góly, šetří energii. Tím nechci snižovat výkon našeho mužstva, které bojovalo, snažilo se. Ale uvědomte si, že i když jsme měli hodně střel, nebyly nebezpečné. Vyložených šancí jsme moc neměli. Myslím, že třeba Němci podali proti Rusům daleko lepší výkon. Klidně mohli vyrovnat na 2:2.

Co Čechům oproti špičce chybělo?

Dlouhodobě máme problémy i v základních dovednostech, jako je bruslení, což souvisí se silou dolních končetin. To se dá natrénovat, ale nepracujeme na tom. Největší problém je ale v samotném herním myšlení, což byla dřív chlouba českého hokeje. Špičková mužstva si dokážou vytvářet řadu gólových příležitostí, kdežto u nás akce v podstatě končí přihrávkami. Nemáme stoprocentní šance. Z toho vyplývá, že žádnému týmu kromě Rakouska jsme nedokázali dát víc gólů. 

Luděk Bukač ml.

V letech 2010 až 2013 postupně vedl reprezentační šestnáctku, sedmnáctku a osmnáctku, s níž na mistrovství světa vypadl ve čtvrtfinále, kde Čechy hattrickem zlomil Kanaďan Connor McDavid. Na klubové úrovni byl Bukač spjatý s Mladou Boleslaví a pražskou Slavií, kde působil jako sportovní manažer. Momentálně pokračuje v odkazu svého slavného otce a pracuje s mládeží v rámci soukromé hokejové školy.

Jak se vám líbilo taktika, při níž Češi zavřeli střední pásmo a blokovali střely v pěti hráčích? Rusko díky tomu porazili 2:0.

Samozřejmě by se mi líbilo, kdybychom hráli jiný hokej, ale taky jsem byl trenér. Taktika prostě spočívá v tom, jaký máte materiál. Třeba Venca Varaďa je jedním z našich nejlepších trenérů, ale neporadil si. Karel Mlejnek je také výborný, osmnáctku vedl Alois Hadamczik… Jejich myšlenky jsou podobné. Základní problém spočívá v tom, že nemáme materiál na to, abychom s jakoukoliv taktikou pravidelně poráželi špičku.

Ve skupině Češi schytali sedmigólový debakl od Švédska a Spojených států poté, co nabrali ztrátu a úplně odpadli. Doplatili na špatně nastavenou mentalitu?

Spíš jde o kvalitu. V Kanadě a Americe jsou hráči sebevědomí na základě toho, co umějí. U nás žijeme v klamu. Spousta hráčů si myslí, že jsou dobří, ale dneska už i mnozí Němci mají velkou kvalitu.

Slyším komentátory, jak říkají, že rozdíl mezi námi a Švédy je v tom, že oni hrají v nejvyšší domácí lize. My jsme ale měli na dvacítkách řadu hráčů, kteří se neprosadili ani v Chance lize. Přitom jsou u nás trenéři, kteří by těm klukům rádi dali příležitost, kdyby nějakou kvalitu viděli. Což je příklad Davida Jiříčka, který ještě patří do osmnáctky, ale v Plzni vidí, že v něm něco je, tak mu tu šanci dají. Takový hráč pak má sebevědomí.

V poslední dekádě fanoušky navnadilo stříbro osmnáctky s Pastrňákem a Vránou, případně postup Nečase, Zadiny a Chytila do semifinále šampionátu dvacítek. Poslední roky jsou ale znovu chudší. Je iluze, že se český hokej posouvá?

Ročník kolem Pastrňáka a Vrány máte třeba jednou za osm deset let. Celkově nám dobří hráči ubývají. Víceméně každý rok vidím, že pracovní morálka mladých Němců a třeba i Rakušanů je trošku jinde než u nás. V létě jsem viděl, jak trénuje Marco Rossi, devítka draftu, která teď hrála za Rakousko. Byl tam samozřejmě sám, ale ti kluci jsou skromní a pracují daleko intenzivněji než většina našich hráčů.

Čím to je?

Nechci nikoho obviňovat, ale celkově nejsme schopní změnit trénovanost hráčů. Náročnost, důslednost. Potýkáme se s nízkou konkurenceschopností. Letos mi to překazil covid, ale když jsem minulý rok viděl nějaké zápasy juniorské soutěže, tak intenzita a nasazení se nedá srovnat se Švédskem, Finskem nebo zámořím. Ostatně nedávno Pastrňák u Krause říkal, že když přišel do Švédska, musel začít trénovat úplně jinak.

Má se Česko bát, že ho doženou týmy jako Švýcarsko nebo Německo? Třeba Němci letos opět zahráli skvěle, ve čtvrtfinále hodně zatopili Rusům, ale ještě nedávno hráli nižší divizi.

Podívejte, v posledních patnácti letech se nám nestává, abychom někoho silného porazili dvakrát za sebou. Zároveň jednou prohrajeme se Švýcary, Slováky, Němci… Nejsme schopní od nich odskočit. Až třeba Švýcarům doroste silnější ročník, zase budou dělat problémy. Řekl bych, že naše výkonnost dlouhodobě stagnuje a top pětka nám odskakuje.



Zdroj příspěvku

Chci to okomentovat

NAPSAT KOMENTÁŘ

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Další příspěvky z rubriky Hokej